Teprve od třicátých let, to znamená před necelými sedmdesáti roky, se v některých nejvíce ohrožených oblastech začaly zkoumat sněhové laviny. Přesto jsou příčiny a předpoklady vzniku sněhových lavin všeobecně stále ještě málo známé. Velmi malá povědomost je i o současné možnosti předvídání, kdy a kde hrozí lavinové sesuny, takže mnozí návštěvníci hor z neznalosti nedbají varování vydávaná pro určité oblasti, když nastane lavinové nebezpečí.
Pád lavin mohou tak způsobit i turisté, kteří se vzdor viditelně označeným zákazům pohybují v uzavřených lokalitách.
Módou posledních let se stal riskantní sjezd na snowbordech po lavinových svazích.
"Za mnou se nabaluje sníh a když mu neujedu, tak mě sejme mezi skály. Je to nebezpečí, které mě láká" Říká Martin Černík, který patří mezi naše nejlepší snowboardery a přidává "Snowbordista ani žádný jiný lyžař nemá šanci lavině ujet. Proto u sebe extrémní snowboardisté nosí speciální vysílačky. Když s tím umíš pracovat, tak tě vyhrabou. Když ne, pod lavinou umřeš"
Tradiční lavinové svahy Malá Studniční jáma, Obří důl, Dlouhý důl, Labský důl, Kotelní jámy navštěvují každým rokem příznivci extrémního lyžování.  Tudy vedou jejich nejoblíbenější trasy a to i přesto, že zde na většině strmých svahů hrozí vysoké nebezpečí uvolnění laviny. Mnoho lyžařů už tuto hranici rizika překročilo, mnoho se svezlo s lavinou a každý rok si několik z nich hory nechají jako oběť.
Minulý rok proběhla v médiích zpráva o partě několika mladých lidí, kteří skáčou do lavinových svahů v Kotelních jámách a říkají si Extreme Kotel team. Na Internetových stránkách detailně popisují svoje zážitky:
"Neděle nám potom přinesla dosti silný nárazový vítr, který nám v Kotli dělal značné potíže, jelikož hned jak jste přejeli hranu, fouknul vám zespodu, zvedl špičky... a tak bylo k vidění několik nádherných dršek. Nejhezčí hodil Lachtan, který se vůbec nerozjel, zapíchl špičku a jel hlavou dolů Kotlem přímo na skály."
Členové horské služby v článku uvádějí, že vědí o lyžování na Kotli, ale nemájí dost sil, aby všechno uhlídali. Šéf Terénní služby Krkonošského národního parku Jaromír Gebas zdůrazňuje jak je to neuvěřitelně nezodpovědné:
"Nejhorší na tom všem je, že projedou stopu, do které může za snížené viditelnosti vjet nic netušící turista, který místní terén příliš dobře nezná. A může spadnout přímo do Kotelních jam.
 Že se nejedná o jedinou partu, která si zvyšuje hladinu adrenalinu v Krkonošském národním parku, dokazují stránky www.sweb.cz/camir
"Místa jako Kotel, Labský důl, Kozí hřbety nebo právě Studniční hora mají prašanuchtivému jezdci rozhodně co nabídnout"... píše na své Iinternetové stránce "Camir" a následuje popis několika variant sjezdu.
Na téže stránce je možné najít informace o tzv. Avalungu. Jde o pomůcku pro skialpinisty, dovolující dýchat oběti laviny i při úplném zasypání sněhem.
Takovou věc ale nemusí lyžař pod prachovou lavinou ani stihnout použít. Pokud za jízdy v takové lavině nenarazíte na skály, kamení nebo stromy, nic si nezlámete a ani měký sníh s vámi nic neudělá, tak se nejspíše udusíte ještě dříve než se lavina zastaví. Nebezpečná je ovšem u větších lavin tohoto typu tlaková vlna, která dokáže shodit lyžaře z protilehlého svahu nebo pokácet vzrostlý les.
 Laviny v číslech:
11 minut je průměrný čas vyhrabání z laviny těch, kteří přežili
70 % lavin spadne dopoledne
80 % lavin se uvolní v průběhu sněžení nebo těsně po něm
58 % zasypaných se ve sněhové mase udusí
21 % utrpí smrtelný šok
9 % nepřežije zranění
9 % je usmrceno na místě
3 % zemřou na podchlazení
Reportážním způsobem popsal ignorování nebezpečí Josef Rakoncaj ve své knize "Tulákem ve větru Himaláje".Zde je jeho líčení okamžiku, když se s dalšími dvěma špičkovými himalájisty Peterem Božíkem a Zolo Demjánem vyhrabali ze spadlé laviny a všichni tři to šťastně přežili:
"Přesně to vystihl Zolo. Povídal: zíral jsem na Božíka, jak vystartoval, jak ho náraz vymrštil dozadu a vtom mě napadlo – tímto způsobem zahyne starý blbec, který předem věděl, že svah spadne, a stejně do něj vstoupil. Dobrovolně. Do náruče smrtelného rizika."
Sněhové laviny jsou nejčastější v lednu, únoru a březnu. Jen na české straně Krkonoš je známo přes 50 míst, kde se laviny často sesouvají. Každý svah se sklonem větším než 25 stupňů může být lavinový.  Místa sesunů lavin jsou v období zasněžení systematicky sledovaná a měřená. V případě zjištění možnosti náhlého sesunu sněhu jsou místně označovaná, uzavíraná a veřejnosti oznamovaná ve sdělovacích prostředcích místních i celostátních.
Zjišťovateli, ohlašovateli a ochránci lidí před lavinovým nebezpečím jsou místně příslušné organizace Horské služby a v Krkonoších také Správa Krkonošského národního parku (KRNAP).
Respektujte, prosím, zákazy Horské služby, která v zimních měsících uzavírá a značí místa s nejčastějším výskytem lavin.
DH
Zdroje a inspirace: krnap.cz, idnes.cz
|
