Harrachov

Původní ves Dörfl byla založena v 17. století nedaleko Seifenbachu (Sejfský, nyní Ryzí potok) a začátkem 18. století přejmenována po majitelích na Harrachov (původně Harrachsdorf).

Po 2. světové válce k němu byly připojeny osady Nový svět a Rýžoviště, v r. 1959 byly připojeny též Mýtiny, samoty na polském území, výměnou za stejně velké území u Kacířské skály. Harrachov pak dostal železniční spojení přes Kořenov s Tanvaldem. Tato jedna z málo provozovaných ozubnicových drah nabízí krásnou vyhlídkovou jízdu romantickou krajinou Jizerských hor a Krkonoš, s množstvím tunelů a viaduktů.

Dříve než se stal Harrachov nejznámějším turistickým a sportovním střediskem západních Krkonoš, proslul daleko za hranicemi Čech svým sklářstvím.

Nejprve v lokalitě Rýžoviště, později na Novém Světě vznikla tradice prvotřídně ručně vyráběného foukaného, broušeného, ale i rytého a malovaného či jinak zdobeného skla. V nově otevřeném muzeu skla jsou vystaveny skutečné skvosty sklářského umění.

Historické památky

Na místě původní dřevěné kaple z r. 1730 byl v r. 1788 postaven dřevěný kostel sv. Václava. V letech 1822-28 byl postaven zděný empírový kostel s částečně skleněným oltářem z r. 1864 a velkým lustrem z r. 1828.

Přímo v objektu harrachovské sklárny je historická brusírna skla a malý pivovar. Vedle sklárny je novogotická kaple sv. Alžběty se skleněným zvonkem. Ve zdejší sklárě jej odlil r. 1916 Julius Klinger. Zvonek je 50 cm vysoký a váží 10 kg. Nad svým portálem nese znak rodu Harrachovců - tři paví pera. Uvnitř kaple je umístěn oltář z benátských zrcadel. Denně přístupná.

Mezi zajímavosti Harrachova se též právem řadí ozubnicová železniční dráha mezi Tanvaldem a Harrachovem, která byla vyhlášena národní technickou památkou. Tato železnice byla v minulosti důležitým spojem mezi Českou republikou a Polskem a během 2. světové války i důležitou trasou do Berlína. V současné době je tato trať díky celkovému úpadku železniční dopravy využívána převážně pro turistické účely a pro osobní dopravu do Harrachova.