Zpět      Tisk     Všechny články

Ráj bylinkářů a botaniků

27.4.2009 v 09:14

K vyhledávaným místům patří Pančavský vodopád, jehož voda padá po žulových kaskádách do hloubky 148 m, kde se na dně jámy spojuje s meandrujícím Labem. O kilometr níže přitéká do Labe z levé strany Pudlava, jejíž 122 m vysoký vodopád je skryt v husté horské smrčině, takže většinou unikne pozornosti turistů.

Na svazích Pančavské jámy se rozkládá Schustlerova zahrádka, místo s nejbohatší květenou české strany Krkonoš, pojmenované na počest významného krkonošského badatele prof. Schustlera, který již v r. 1923 formuloval první návrh na prohlášení Krkonoš za národní park. Důl je přírodní rezervací s alpskými loučkami, porosty smrků, kosodřeviny, smilkovými plochami, rašeliništi i prameništi.

Schustlerova zahrádka
Ráj bylinkářů a botaniků


Kde se však v divoké horské přírodě vzala zahrádka (a ne jediná - v Obřím dole najdeme další s romantickými názvy Čertova a Krakonošova). Výjimečná pestrost rostlin nedala spát již starým horalům a ti zahrádky opředli řadou pověstí. Pokud se chcete i vy dozvědět, jak že to Krakonoš zařídil, čtěte dál.
To se vezme na opačné návětrné straně hory (v našem případě v údolí Mumlavy) co nejvíc větru a žene se údolím nahoru, co musí se vejít do užšího a užšího údolí a tím se zrychluje. Cestou sbírá kde co, semínka, drobné živočichy, v zimě hlavně sníh. Když doletí nahoru, převalí se přes hranu Labského dolu a ocitne se náhle v otevřeném prostoru. Prudce zpomalí, točí se na místě a vysypává vše, co nasbíral:Labský důl v létě semínka, v zimě sněhovou peřinu. V zahrádkách se tak objeví neuvěřitelná směs teplomilných druhů za dna údolí i horských otužilců. To ale není všechno, Krakonoš musí ještě nějak zařídit, aby vyrostly-druhy náročné na světlo, teplo či vlhkost. Zahrádky má proto schované na závětrné straně (vítr je nevysouší a neochlazuje) pod prudkými srázy (laviny spolehlivě odstraní vše, co by chtělo ostatní přerůst a obrat o světlo). Střádající se sníh také zabraňuje promrzání a je zdrojem vláhy.

V odborné literatuře je tento fenomén popsán jako mechanismus anemo-orografických systémů, objevený poprvé pro světovou vědu právě v Krkonoších. Naši předci však znali tato místa již dávno před příchodem vědců, neboť zde sbírali léčivé byliny, jejichž pestrost si však nedovedli vysvětlit jinak, než pomocí pověr a mýtů.

A co že tu vlastně všechno roste?

Jen tzv. cévnatých rostlin (tj. kapraďorostů, bylin a dřevin) je v Schustlerově zahrádce 165 druhů. K význačným patří např. Jeřáb sudetský (vyskytuje se pouze v Krkonoších), meruzalka (rybíz) skalní, lýkovec ledovatý, lípa širokolistá (v neobvykle vysoké poloze) či horská prvosenka nejmenší.

Z rostlin bezcévných stojí za zmínku sněžné řasy, které zbarví na jaře sníh do červena (r 1976 tu byl tento jev zaznamenán vůbec poprvé v Čechách).

 

Filip Maxmilián Opiz

Jedním z prvních botaniků, který podnikl výzkumnou cestu Krkonoš, byl František Maxmilián Opiz (1787–1858), považovaný za jednoho ze zakladatelů české floristiky. Do nejvyšších českých hor se vypravil roku 1806 a horskou flóru zkoumal celých šest dní od 3. do 9. července. Cestu, při níž sesbíral a zpracoval na 500 exemplářů rostlin, popsal v rukopise Beschreibung einer botanischer Fußreise nach dem Riesengebirge (Popis botanické pěší cesty do Krkonoš). Z obsáhlého dokumentu budeme vybírat příště....

 

[ dh ] zdroj: spindleruv-mlyn.cz, krnap.cz, priroda.cz

Nahoru Všechny články Hledat v aktualitách RSS