Zpět      Tisk     Všechny články

Wawel neboli Schneegrubenbaude

4.10.2013 v 09:12

U bývalé boudy U Sněžných jam lze nalézt pravou vysokohorskou scenérii skalnatých srázů, nejmohutnější kar Sněžné jámy. Jedná se o největší přírodní atraktivitu západních Krkonoš.

Schneegrubenbaude

Sněžné jámy jsou největší přírodní atraktivitou západních Krkonoš. Přinejmenším od 15. století nedaleko od nich vedla přes hory tzv. Česká stezka, směřující od Szklarské Poręby k pramenům Labe.

Toto místo začalo být slavné ale až v období romantismu a tehdy vyplynula potřeba vzniku nějakého zázemí pro stále početnější turisty. Roku 1837 tu byla postavena budka s občerstvením a útulkem pro dva lidi. Po roce 1858 zbudovaný kamenný dům skýtal nocleh 21 osobám a 50 míst v restauraci.

Schneegrubenbaude
První malý kamenný hotýlek zbudovaný kolem roku 1858

V letech 1896–97 tu byl z iniciativy rodu Schaffgotschů postaven několikapatrový horský hotel s vyhlídkovou věží. Bylo v něm 44 luxusních dvoulůžkových pokojů a několik jídelen. Schneegrubenbaude sice do horské krajiny příliš nezapadala, ale na to se tehdy příliš nehledělo. Oblíbené byly sjezdy na saních a na lyžích od hotelu do Schreiberhau (dnes Szklarska Poręba). Z věže-rozhledny bylo za dobrých podmínek vidět téměř celé sudetské horstvo (na jihovýchodě až po Jeseníky), Vratislav, Praha, Krušné hory a výjimečně i Šumava.

Schneegrubenbaude
Na staré fotografii už jako honosný horský hotel Schneegrubenbaude

Asi v roce 1940 se hotel stal uzavřeným rekreačním zařízením německé Luftwaffe. Roku 1944 tu byla zřízena radiolokační stanice s anténami umístěnými jižně od budovy, ale ještě na slezské straně hranice. Zbytky betonových základů tu najdete dodnes. Po roce 1945 se domu po nějakou dobu říkalo Wawel (což je název královského hradu v Krakově).

Sousední skála, žulový tor, který zde stojí od nepaměti je překvapivě nazývána jinak česky, polsky i německy: Krakonošova kazatelna – Czarcia Ambona (tj. Čertova kazatelna) – Rübezahls Kanzel (tj. Krakonošova kancelář). Vzhledem k těsné blízkosti mohutné budovy je jako přírodní zajímavost poněkud nedoceněna. Málokdo si uvědomí, že s nadmořskou výškou 1 490 m jde o nejvýše položený tor Krkonoš; geomorfolog by jeho formu označil za skalní hradbu.

Schneegrubenbaude

Přístup k hraně Velké Sněžné jámy je již po nějakou dobu vymezen pevným zábradlím, v méně exponovaných partiích řetízky, na dvou skalních výběžcích v jihovýchodní části hrany jsou zřízeny vyhlídky. Nikde jinde v Krkonoších tak dramatickou přírodní scenérii nespatříte (tedy ne na turistické trase). Nikde pod vámi nejsou stěny vysoké až 250 metrů a kolem skalní amfiteátr rozčleněný hlubokými žleby, s kamennými akumulacemi pod nimi, na dně pak série morénových valů včetně ledovcových jezírek. Jenom tady si můžete připadat jako na horské túře v Tatrách. Není divu, že tento terén využívali němečtí a po válce polští horolezci jako náročný cvičný terén pro alpské výstupy, byla tu zdolána řada cest letních i zimních.

Schneegrubenbaude

Dnes však je celá oblast Sněžných jam přísně chráněným přírodním územím, v němž je provozování horolezectví vyloučeno. Zdejší terén je navíc nebezpečný tím, že žulová hornina je značně zvětralá a občas se žleby ozývá rachocení padajícího kamení. Pohled dolů na dno Velké Sněžné jámy, to je otevření učebnice geomorfologie na stránkách pojednávajících o formování krajiny působením ledovce. Před sebou máme velký (po)ledovcový kotel, strmé skalnaté čelo to je karová stěna, na dně karu pět valů morén od největší dolní čelní (až 40 m vysoké) přes několik fází ústupových morén až po poslední dokonalou půlkruhovou hráz uvnitř kotle. Ta je tvořena hrubými bloky a vodu nezadrží, pod ní však je často vysychající jezírko Mlaka a ještě dál uprostřed porostů kleče se nacházejí dvě jezírka Śnieżne Stawki, která přijdou o vodu jen málokdy.

Sněžné jámy jsou jedním z nejznámějších a nejfotogeničtějších míst v Krkonoších.

 

Trasa na Sněžné jámy

Zimní fotografie ze Sněžných jam

 

[ dh ] Zdroj: Časopis Krkonoše - Jizerské hory

Nahoru Všechny články Hledat v aktualitách RSS