Zpět      Tisk     Všechny články

Léčitelé a bylinkáři z Krkonoš

2.5.2013 v 15:24

Výjimečná pestrost místních rostlin nedala spát již starým horalům a už od středověku znali a používali jejich léčebné vlastnosti.

Po celá staletí byla oblast Krkonoš řídce osídlena a místní obyvatelé od středověku znali a používali léčivé vlastnosti krkonošských bylin. V renesanční době se člověk začal více zajímat o okolní přírodu a vydáváním tištěných herbářů a bylinných studií významně popularizovalo bylinné medicíny. První písemná zmínka o sbírání bylin v Krkonoších pochází z poloviny šestnáctého století. Do začátku sedmnáctého století bylo vydáno více než tucet různých typů herbářů a popisů slezských bylin, což deklaruje zájem často i významných osobností ze světa renesanční medicíny o krkonošské byliny.

Krkonoše
Krkonoše = ráj bylinkářů a botaniků

Léčitelé a bylinkáři z Krkonoš si vybrali jako svého patrona bájného vládce Krkonoš- Ducha Hor a jeho vyobrazení zdobilo jejich bylinné stánky. Během prodeje léků si mezi sebou vyprávěli legendy o Duchu Hor, který byl také nazýván „bylinníkem”, on nejlépe totiž znal léčivé vlastnosti krkonošských bylin, kterých byl též strážcem a ochráncem. Díky legendám o přísném vládci hor tak místní bylinkáři zrazovali přespolní návštěvníky před vstupem do hor, aby před nimi skryli naleziště bylin a tajemství výroby léků.

Labský důl

K dnešním vyhledávaným místům pro bylinkáře patří Pančavský vodopád, jehož voda padá po žulových kaskádách do hloubky 148 m, kde se na dně jámy spojuje s meandrujícím Labem. O kilometr níže přitéká do Labe z levé strany Pudlava, jejíž 122 m vysoký vodopád je skryt v husté horské smrčině, takže většinou unikne pozornosti turistů.

Schustlerova zahrádka

Na svazích Pančavské jámy se rozkládá Schustlerova zahrádka, místo s nejbohatší květenou české strany Krkonoš, pojmenované na počest významného krkonošského badatele prof. Schustlera, univerzitního profesora botaniky na pražské Karlově Univerzitě, který byl pověřen vypracováním návrhu na celoplošnou ochranu Krkonoš a v roce 1923 předložil na svou dobu velice progresivní návrh na zřízení "Národního parku Krkonošského", který zahrnoval i území Rýchor a Jizerských hor. Důl je přírodní rezervací s alpskými loučkami, porosty smrků, kosodřeviny, smilkovými plochami, rašeliništi i prameništi.

Schustlerova zahrádka


Kde se však v divoké horské přírodě vzala zahrádka (a ne jediná - v Obřím dole najdeme další s romantickými názvy Čertova a Krakonošova). Výjimečná pestrost rostlin nedala spát již starým horalům a ti zahrádky opředli řadou pověstí. Pokud se chcete i vy dozvědět, jak že to Krakonoš zařídil, čtěte dál...

To se vezme na opačné návětrné straně hory (v našem případě v údolí Mumlavy) co nejvíc větru a žene se údolím nahoru, co musí se vejít do užšího a užšího údolí a tím se zrychluje. Cestou sbírá kde co, semínka, drobné živočichy, v zimě hlavně sníh. Když doletí nahoru, převalí se přes hranu Labského dolu a ocitne se náhle v otevřeném prostoru. Prudce zpomalí, točí se na místě a vysypává vše, co nasbíral: v létě semínka, v zimě sněhovou peřinu. V zahrádkách se tak objeví neuvěřitelná směs teplomilných druhů za dna údolí i horských otužilců.

Schustlerova zahrádka

To ale není všechno, Krakonoš musí ještě nějak zařídit, aby vyrostly druhy náročné na světlo, teplo či vlhkost. Zahrádky má proto schované na závětrné straně (vítr je nevysouší a neochlazuje) pod prudkými srázy (laviny spolehlivě odstraní vše, co by chtělo ostatní přerůst a obrat o světlo). Střádající se sníh také zabraňuje promrzání a je zdrojem vláhy. V odborné literatuře je tento fenomén popsán jako mechanismus anemo-orografických systémů, objevený poprvé pro světovou vědu právě v Krkonoších. Naši předci však znali tato místa již dávno před příchodem vědců, neboť zde sbírali léčivé byliny, jejichž pestrost si však nedovedli vysvětlit jinak, než pomocí pověr a mýtů.

A co že tu vlastně všechno roste?

Jen tzv. cévnatých rostlin (tj. kapraďorostů, bylin a dřevin) je v Schustlerově zahrádce 165 druhů. K význačným patří např. Jeřáb sudetský (vyskytuje se pouze v Krkonoších), meruzalka (rybíz) skalní, lýkovec ledovatý, lípa širokolistá (v neobvykle vysoké poloze) či horská prvosenka nejmenší. Z rostlin bezcévných stojí za zmínku sněžné řasy, které zbarví na jaře sníh do červena (r 1976 tu byl tento jev zaznamenán vůbec poprvé v Čechách). Z dalších např. Světlík lékařský pravý, Pryskyřník platanolistý, Jednokvítek velekvětý.

Filip Maxmilián Opiz

Jedním z prvních botaniků, který podnikl výzkumnou cestu Krkonoš, byl František Maxmilián Opiz (1787–1858), považovaný za jednoho ze zakladatelů české floristiky. Do nejvyšších českých hor se vypravil roku 1806 a horskou flóru zkoumal celých šest dní od 3. do 9. července. Cestu, při níž sesbíral a zpracoval na 500 exemplářů rostlin, popsal v rukopise Beschreibung einer botanischer Fußreise nach dem Riesengebirge (Popis botanické pěší cesty do Krkonoš).

Romantický výňatek z rukopisu: "Slunce už barvilo předměty jemnou červení a zeleň lesů v krajině uzavřené Kozími hřbety, Stohem, Plání, Kotlem a Krkonošem, přidávalo na temnotě, proměňovalo v tisíci odstínech temnotu hloubek a jas výšin, vrchol za vrcholem se tyčil vzhůru až k šedavému třpytu, který v dálce uzavíral obzor s Vysokým Kolem a hraniční krajinou a rozděloval oblohu na dvě země."

Z obsáhlého dokumentu bychom příště rádi vybrali několik řádků....

 

[ dh ] zdroj: malinovysvet.cz, krnap.cz, priroda.cz

Nahoru Všechny články Hledat v aktualitách RSS